Některé kusy dřeva si člověk odnese hned.
Jiné si na něj počkají.

Ten den jsme čistili nálet v Troji.
Místo, kudy má vést nová cesta.

Rostly tam ořešáky, třešně, šípky, javory, jasany, bez i brslen.
Všechno zachránit nejde.

Člověk si musí vybrat.
Podle oka. Podle citu.
A taky podle toho, co unese.

Vzal jsem si špalek černého bezu
a kus třešně.

Schoval jsem je do roští.
Na později.

Ta třešeň tam na mě ještě někde čeká.